Sedmý ročník historického přednáškového cyklu se zaměří na nebývalý rozvoj průmyslu v českých zemích v posledních dvou stoletích. Přednášející představí unikátní technická řešení i krásu účelné architektury z režných cihel, železobetonových konstrukcí a armovaného betonu.
Revitalizace a konverze industriálních areálů a budov představují v současnosti ten nejlepší způsob, jak se vyrovnat s nevyužitým průmyslovým dědictvím. V průmyslově vyspělých zemích má zakládání konvertovaných společensko-kulturních center velkou tradici, u nás jich zatím není mnoho, ale začínají v posledních letech na tento trend navazovat. Umělecká a společensko-kulturní centra rozvíjející svoje aktivity v bývalých prostorách industriálního charakteru lze klasifikovat na centra iniciovaná „zdola“, jež vznikla samovolným obsazováním uměleckými komunitami a subkulturami. Naopak centra založená iniciativou „shora“ představují oficiálními úřady plánovanou a architektonicky a stavebně upravenou lokalitu s různě tvarovanými prostorami k předpokládanému uměleckému a kulturnímu vyžití.
RIGA nás zahltí směsí moderní, secesní i dřevěné architektury – 800 secesních domů a 4000 dřevěných staveb! Rokem 1211 je datováno založení katedrály, ze středověku je rižský hrad na břehu Daugavy (1330) – dnes sídlo prezidenta, nebo historické domy Tři bratři (1490) nebo Dům Černohlavců (1334) pro cech kupců. Dále je v lotyšské metropoli Švédská brána (1698), uměle vybudovaný Rižský kanál obepínající historické centrum, pravoslavný chrám Kristova narození (1883), secesní Albertova ulice a ulice Elisabethes či dřevěné stavby z 19. stol. v ulici Kalnciema.
Meziválečné svobodné období připomíná Centrální tržnice (1920) v původních vojenských hangárech určených pro vzducholodě Zepelín nebo symbol lotyšské nezávislosti Pomník svobody (1935), sovětskou okupaci a sorelu připomíná Lotyšská akademie věd (1951) postavena ve stylu Lomonosovy univerzity.
Současnou architekturu zastupuje televizní věž (jedna z nejvyšších věží v Evropě, dokončena 1989), koncertní síň na břehu Daugavy, Národní knihovna Lotyšska – Zámek světla (2014), největší soukromá sbírka lotyšského umění Zuzeum Art Center v bývalých průmyslových budovách, čtvrť Maskavas forštate (tj. Moskevské předměstí, zajímavý mix staré architektury s moderním pouličním uměním, murály, synagogami a kostely). Dalšími zajímavými realizacemi jsou Great Amber Concert Hall (2015), Cirkus Riga, letní divadlo Mežaparks Great Bandstand, vědecké centrum Ventspils, Zunda Towers, mrakodrap Swedbank přezdívaný Sluneční kámen, Lanový most, Hanzas Perons (staré železniční sklady, dnes kulturní centrum) či Žanis Lipke Memorial. V podvečer si vychutnáme plavbu po řece Daugavě.
TALLIN nás překvapí – bleskově prohlédneme historii, která je nádherná, ale čekají nás desítky staveb, z nichž stihneme pouze ty hlavní. Hodně staveb se nalézá ve čtvrti Rotermann, kde původní industriální budovy z 19. století dostaly nové využití jako kanceláře, kavárny, restaurace a byty. Jsou zde zachovány i unikátní stavby jako například stará solnice v doku, dnes Muzeum estonské architektury. V Tallinnu vznikají moderní administrativní centra a výškové budovy, které se snaží propojit s přístavem Port of Tallinn. Před několika lety byl představen i projekt masterplanu na výstavbu nové rozsáhlé moderní čtvrti, kterou navrhli architekti ze studia Zaha Hadid Architects.
Historii zastoupí středověký kostel sv. Olafa, středověké náměstí s radnicí a lékárnou fungující od roku 1422, obranná věž Kiek in de Kök (1475), hradní oblast Toompea (13. stol.), části městských hradeb, ulička sv. Kateřiny, čtvrť Telliskivi Creative City s ateliéry, galeriemi, divadly, bary a kavárnami, prezidentský palác Petra Velikého Kadriorg postavený v petrovském baroku (1725) nebo nejstarší tallinnské předměstí – dřevěnou čtvrť Kalamaja či námořní muzeum Lennusadam sídlící v obrovském hangáru z roku 1917.
Vybrali jsme pro vás sérii dokonalých staveb, které se pokusíme představit patrně v šíleném tempu, ale držme si palce. Zde je širší výběr s linky na ArchDaily:
Tečkou na pobaltském dortu budou HELSINKY, v minulosti rovněž ruská država.
Moderní architektura Helsinek je charakteristická fúzí funkčních a inovativních designů s tradičními finskými prvky, často využívající přírodní světlo a materiály jako dřevo a kámen. Uvidíme letištní halu (ALA Architects, 2017), budovu nádraží (1919), kterou BBC a The Times se zařadilo mezi nejkrásnější nádražní budovy na světě. Architekt Eliel Saarinen (1873–1950, otec Eera) použil konstrukci ze železobetonu, díky které mohly vzniknout nádherné oblouky a klenby. Eliel spolu s kolegy H. Geselliem a A. Lindgrenem stojí za finskou secesně symbolickou stavbou pojišťovny Pohjoly (1901). V centru metropole stojí knihovna Oodi (opět ALA Architects, 2013), třípatrová budova s futuristickou dřevěnou fasádou a prostorným interiérem, který kromě knihovny nabízí i divadlo, nahrávací studia a střešní terasu. Naproti knihovně se nachází budova parlamentu, budova postavená v roce 1931, symbol finské demokracie.
V roce 1930 byl otevřen největší severský obchodní dům Stockmann, art deco budovu navrhl Sigurd Frosterus. V Helsinkách uvidíme také realizace slavného Alvara Aalta, je jich tam hned několik – například vlastní dům (1936), kulturní dům (1958), akademické knihkupectví (1969) nebo bílým mramorem obložená koncertní a konferenční hala Finlandia (1975).
Z 50. let let je olympijský stadion (Y. Lindegren a T. Jäntti, 1938–1952, naposledy přestavovaný v roce 2020); před ním stojí sochy slavných finských vytrvalců Paavo Nurmiho a Lasse Viréna. Prohlédneme si realizace ze 60. let – centrála Stora Enso (Kostka cukru, 1962) nebo do skály vytesaný kostel Temppeliaukio, osvětlený prstencem pod kupolí, s vynikající akustikou (1969).
Z 90. let je finská národní opera od studia Hyvämäki-Karhunen-Parkkinen. Prohlédneme si Kamppi (2012), oválnou dřevěnou kapli na rušném náměstí nedaleko hlavního nádraží sloužící jako klidné místo pro meditaci (K2S Architects). Z posledního desetiletí pochází veřejná sauna Löyly s restaurací (2016), multifunkční objekt Think corner (2017), Podzemní galerie moderního umění Amos Rex (2018) s nepřehlédnutelnými světlíky, které na povrchu náměstí vytvářejí veřejný prostor pro posezení i interakci. Nejnovější je přes rok otevřené nové sídlo Stora Enso (Anttinen Oiva Architects), CLT dřevostavba.
Doprovodná publikace k výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích (4. 10. 2025 – 22. 2. 2026)
Jak dnes vystavovat architekturu a jaký je význam a přínos těchto výstav? Na tyto otázky nabízejí rozdílné odpovědi čtyři desítky českých i zahraničních teoretiků, kurátorů, architektů a umělců, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. Čtenáři naleznou různé přístupy nejen v textech, ale také v konkrétních instalacích na stejnojmenné výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích.
Teoretiky i architekty k účasti na výstavě a této publikaci vyzval estetik a historik umění Dan Merta, který v letech 2001–2022 vedl pražskou architektonickou Galerii Jaroslava Fragnera, jíž je v knize rovněž věnován prostor.
Editoři: Klára Pučerová, Dan Merta Eseje: Dan Merta, Filip Šenk, Klára Zářecká, Hans Ibelings, Teresa Fankhänel, Andres Lepik, Pavla Melková, Ulrich Müller, Monika Platzer Rozhovory: Imro Vaško, Radomíra Sedláková, Ladislava Horňáková, Dušan Seidl, Yvette Vašourková, Michal Škoda, Martina Mertová Překlad: Vít Zelinka Grafický design: Milan Nedvěd Vydavatelé: ARCHITECTURA, z.s., Praha & Technická univerzita v Liberci, 2025 Partneři: Státní fond kultury ČR, Fakulta umění a architektury TUL, Gočárova galerie Vydání: první Jazyk: čeština, angličtina Formát: 230 × 280 mm Vazba: šitá Počet stran: 240 ISBN: 978-80-7494-760-5 Prodejní cena: 799 CZK Cena při křtu: 500 CZK
Cena: 14.900 CZK (zahrnuje dopravu, ubytování a průvodce, nikoliv vstupy do galerií), splatnost do 31. ledna 2026
Doprava: odjezd brzy ráno od stanice I. P. Pavlova ve středu 29. dubna, příjezd pozdě večer v neděli 3. května tamtéž, detailní informace rozešleme 14 dní před odjezdem
Katedrála – Ulmer Münster (1377–1890), druhý nejvyšší kostel na světě
Nová radnice – Richard Meier
Nová synagóga
Kunsthalle Weishaupt
Vysoká škola designu s galerií – HfG Ulm (poslední fáze Bauhausu)
Ulmská škola designu (Hochschule für Gestaltung Ulm) byla vysoká škola designu založená v roce 1953 trojicí Inge Aicher-Scholl, Otl Aicher a Max Bill, přičemž druhý jmenovaný, bývalý student Bauhausu, se stal rektorem školy. HfG si rychle získala mezinárodní uznání důrazem na holistický, multidisciplinární kontext designu, který přesahoval přístup Bauhausu, jež integroval umění, řemeslo a technologii.
2. den – Lugano, Mendrisio, Varese
Lugano/
historické centrum
MASI Lugano – Museum umění italského Švýcarska
Mendrisio/
historické centrum
stavby Maria Botty (rodáka z Mendrisia)
Campus Univerzity USI
Akademie architektury nabízí inovativní, interdisciplinární, humanistický a univerzální vzdělávací a výukový model, díky čemuž si škola získala jméno a zaujala vedoucí postavení v mezinárodním spektru architektonických škol. Akademie je jednou z pěti fakult Università della Svizzera italiana (USI) a sídlí v Mendrisiu.
Varese/
historické centrum
3., 4. den – Como
Como/
románské kostely a kláštery
historické centrum
Cattedrale di Santa Maria Assunta – Duomo di Como – gotický dóm, trojlodní, založen ve 14. století, dokončen v 17. století, uvnitř soubor italských renesančních a barokních gobelínů s biblickými scénami
Basilica di Sant’Abbondio – románská bazilika sv. Abbondia z 12. století, hrob comského sv. biskupa Abbondia v proskleném sarkofágu v hlavním oltáři; cyklus unikátních gotických fresek v presbytáři, z let 1315–1324
Il Broletto – radnice, nejstarší budova městské rady, založena roku 1215, propojena s dómem
Basilica di San Fedele – románská stavba (lombardského stylu), barokní interiér, cyklus fresek Kristovy pašije (autor Carlo Carlone)
Chiesa di San Giacomo
Chiesa di S. Giorgio – románský kostel sv. Jiří s freskami ze 13. století, přestavěn v baroku
Villa Olmo – honosná budova z 18. století, dnes využívaná na kulturní účely
Ospedale grande di S. Anna – renesanční budova městské konzervatoře, bývalý špitál, postaven r. 1485
Castel Baradello – středověký hrad na skále nad městem; spojení do vrchu zajišťuje lanovka (Funicolare Como)
Opevnění města s věžemi a dvěma branami – středověké hradby
Socha Life Electric – pocta Alessandru Voltovi, Daniel Libeskind, 2015
Jezero Como – scénická plavba lodí včetně prohlídky vil a městeček Como, Varena, Bellagio
Jezero Como je fjordovité jezero v severní Itálii v Alpách, jež se v podobě vidlice „Y“ rozdvojuje k jihu. Má rozlohu 146 km² a se svou maximální hloubkou 410 m patří mezi nejhlubší v Evropě. Leží v nadmořské výšce 198 m. Nachází se na území provincií Como a Lecco v Lombardii.
Italský racionalismus a stavby Giuseppe Terragniho
Italský racionalismus v Como označuje významné období 20. a 30. let 20. století, kdy se v oblasti okolo jezera, zejména ve městě Como a jeho okolí, rozvíjela architektonická avantgarda italského racionalismu. Předním tvůrcem racionalismu byl Giuseppe Terragni, který spojoval moderní funkce, strohé geometrické tvary s lokálním kontextem a vytvářel ikonické stavby jako například Casa del Fascio. Como se stalo klíčovým centrem pro tento styl, který reagoval na funkcionalismus a hledal novou italskou modernu.
Kunsthausu Bregenz (Peter Zumthor) – návštěva aktuální výstavy Koo Jeong A – významné umělkyně z Jižní Koreji, kterou zastupovala v roce 2024 na benátském bienále; vystavovala v Tate Modern či Guggenheim Museum v NY, samostatnoě například Centre Pompidou
Historik umění a architektury a zakladatel Landscape festivalu DAN MERTA věnuje přednášku v KAM tématu integrace uměleckých a architektonických intervencí do veřejného prostoru české městské krajiny.
Přednáška se uskuteční ve středu 22. 10. 2025 v 17.30 v sále ve 2. patře zlínského zámku.
Hlavním tématem debaty bude otázka „ideálního výstavního prostoru“, a to jak v kontextu architektonických soch, tak i přestavěných industriálních budov využívaných pro muzeální a galerijní účely. Přizvaní hosté se v rámci diskuse také dotknou aktuální situace kolem Československého pavilonu v Benátkách.
Diskusi povedou odborníci z oboru Marek Pokorný, Pavla Melková, Dan Merta, Vojtěch Novák, Šárka Zahálková.
MEZINÁRODNÍ KONFERENCE – Čítárna Unijazzu, Krenovka, Husitská 22, Praha 3
17. 10. 2025, 10:00–18:00
vstup zdarma a bez registrace
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.
Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
Čítárna Unijazzu, Krenovka, Husitská 22, Praha 3, 17. 10. 2025, 10:00–18:00 vstup zdarma, bez registrace
Tomáš Černý – Rehwaldt Landscape Architects Jos de Krieger – Blade-Made, Superuse Ladislav Fuxa – hřiště.cz Matěj Hájek – SKULL studio Klára Koldová & Eduard Herrmann – Nami nami studio JIří Kotal – U / U studio Jitka Ressová – ellement architects Carolina Sidon – Adventure Playground Richard Vodička – Pole designu Dušan Záhoranský – AVU v Praze
