Doprovodná publikace k výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích (4. 10. 2025 – 22. 2. 2026)
Jak dnes vystavovat architekturu a jaký je význam a přínos těchto výstav? Na tyto otázky nabízejí rozdílné odpovědi čtyři desítky českých i zahraničních teoretiků, kurátorů, architektů a umělců, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. Čtenáři naleznou různé přístupy nejen v textech, ale také v konkrétních instalacích na stejnojmenné výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích.
Teoretiky i architekty k účasti na výstavě a této publikaci vyzval estetik a historik umění Dan Merta, který v letech 2001–2022 vedl pražskou architektonickou Galerii Jaroslava Fragnera, jíž je v knize rovněž věnován prostor.
Editoři: Klára Pučerová, Dan Merta Eseje: Dan Merta, Filip Šenk, Klára Zářecká, Hans Ibelings, Teresa Fankhänel, Andres Lepik, Pavla Melková, Ulrich Müller, Monika Platzer Rozhovory: Imro Vaško, Radomíra Sedláková, Ladislava Horňáková, Dušan Seidl, Yvette Vašourková, Michal Škoda, Martina Mertová Překlad: Vít Zelinka Grafický design: Milan Nedvěd Vydavatelé: ARCHITECTURA, z.s., Praha & Technická univerzita v Liberci, 2025 Partneři: Státní fond kultury ČR, Fakulta umění a architektury TUL, Gočárova galerie Vydání: první Jazyk: čeština, angličtina Formát: 230 × 280 mm Vazba: šitá Počet stran: 240 ISBN: 978-80-7494-760-5 Prodejní cena: 799 CZK Cena při křtu: 500 CZK
Cena: 14.900 CZK (zahrnuje dopravu, ubytování a průvodce, nikoliv vstupy do galerií), splatnost do 31. ledna 2026
Doprava: odjezd brzy ráno od stanice I. P. Pavlova ve středu 29. dubna, příjezd pozdě večer v neděli 3. května tamtéž, detailní informace rozešleme 14 dní před odjezdem
Katedrála – Ulmer Münster (1377–1890), druhý nejvyšší kostel na světě
Nová radnice – Richard Meier
Nová synagóga
Kunsthalle Weishaupt
Vysoká škola designu s galerií – HfG Ulm (poslední fáze Bauhausu)
Ulmská škola designu (Hochschule für Gestaltung Ulm) byla vysoká škola designu založená v roce 1953 trojicí Inge Aicher-Scholl, Otl Aicher a Max Bill, přičemž druhý jmenovaný, bývalý student Bauhausu, se stal rektorem školy. HfG si rychle získala mezinárodní uznání důrazem na holistický, multidisciplinární kontext designu, který přesahoval přístup Bauhausu, jež integroval umění, řemeslo a technologii.
2. den – Lugano, Mendrisio, Varese
Lugano/
historické centrum
MASI Lugano – Museum umění italského Švýcarska
Mendrisio/
historické centrum
stavby Maria Botty (rodáka z Mendrisia)
Campus Univerzity USI
Akademie architektury nabízí inovativní, interdisciplinární, humanistický a univerzální vzdělávací a výukový model, díky čemuž si škola získala jméno a zaujala vedoucí postavení v mezinárodním spektru architektonických škol. Akademie je jednou z pěti fakult Università della Svizzera italiana (USI) a sídlí v Mendrisiu.
Varese/
historické centrum
3., 4. den – Como
Como/
románské kostely a kláštery
historické centrum
Cattedrale di Santa Maria Assunta – Duomo di Como – gotický dóm, trojlodní, založen ve 14. století, dokončen v 17. století, uvnitř soubor italských renesančních a barokních gobelínů s biblickými scénami
Basilica di Sant’Abbondio – románská bazilika sv. Abbondia z 12. století, hrob comského sv. biskupa Abbondia v proskleném sarkofágu v hlavním oltáři; cyklus unikátních gotických fresek v presbytáři, z let 1315–1324
Il Broletto – radnice, nejstarší budova městské rady, založena roku 1215, propojena s dómem
Basilica di San Fedele – románská stavba (lombardského stylu), barokní interiér, cyklus fresek Kristovy pašije (autor Carlo Carlone)
Chiesa di San Giacomo
Chiesa di S. Giorgio – románský kostel sv. Jiří s freskami ze 13. století, přestavěn v baroku
Villa Olmo – honosná budova z 18. století, dnes využívaná na kulturní účely
Ospedale grande di S. Anna – renesanční budova městské konzervatoře, bývalý špitál, postaven r. 1485
Castel Baradello – středověký hrad na skále nad městem; spojení do vrchu zajišťuje lanovka (Funicolare Como)
Opevnění města s věžemi a dvěma branami – středověké hradby
Socha Life Electric – pocta Alessandru Voltovi, Daniel Libeskind, 2015
Jezero Como – scénická plavba lodí včetně prohlídky vil a městeček Como, Varena, Bellagio
Jezero Como je fjordovité jezero v severní Itálii v Alpách, jež se v podobě vidlice „Y“ rozdvojuje k jihu. Má rozlohu 146 km² a se svou maximální hloubkou 410 m patří mezi nejhlubší v Evropě. Leží v nadmořské výšce 198 m. Nachází se na území provincií Como a Lecco v Lombardii.
Italský racionalismus a stavby Giuseppe Terragniho
Italský racionalismus v Como označuje významné období 20. a 30. let 20. století, kdy se v oblasti okolo jezera, zejména ve městě Como a jeho okolí, rozvíjela architektonická avantgarda italského racionalismu. Předním tvůrcem racionalismu byl Giuseppe Terragni, který spojoval moderní funkce, strohé geometrické tvary s lokálním kontextem a vytvářel ikonické stavby jako například Casa del Fascio. Como se stalo klíčovým centrem pro tento styl, který reagoval na funkcionalismus a hledal novou italskou modernu.
Kunsthausu Bregenz (Peter Zumthor) – návštěva aktuální výstavy Koo Jeong A – významné umělkyně z Jižní Koreji, kterou zastupovala v roce 2024 na benátském bienále; vystavovala v Tate Modern či Guggenheim Museum v NY, samostatnoě například Centre Pompidou
Hlavním tématem debaty bude otázka „ideálního výstavního prostoru“, a to jak v kontextu architektonických soch, tak i přestavěných industriálních budov využívaných pro muzeální a galerijní účely. Přizvaní hosté se v rámci diskuse také dotknou aktuální situace kolem Československého pavilonu v Benátkách.
Diskusi povedou odborníci z oboru Marek Pokorný, Pavla Melková, Dan Merta, Vojtěch Novák, Šárka Zahálková.
MEZINÁRODNÍ KONFERENCE – Čítárna Unijazzu, Krenovka, Husitská 22, Praha 3
17. 10. 2025, 10:00–18:00
vstup zdarma a bez registrace
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.
Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
pořadatelé / Gočárova galerie, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, ARCHITECTURA spolupořadatelé / GAMPA, Nadace Automatické mlýny hlavní kurátor / Dan Merta kurátor sekce SILO / Filip Šenk
vystavující autoři / Zbyněk Baladrán, Pavla Beranová & Martin Krupa, COLLARCH & Architekti Šebo Lichý, DOXA, Jakub Fišer, Martin Gsandtner & Ondřej Pokoj, Jan Janecký, Matěj Kratochvíl, Jiří Kovanda, Jürgen Mayer H., MCA – Pavla Melková & Miroslav Cikán, Jaromír Novotný, JinJan – Jindřich Ráftl & Jan Tůma, Rintala Eggertsson Architects – Dagur Eggertsson & studenti FUA TUL & ARCHIP Praha, Jan Stolín, SUNAKI – Toshikatsu Kiuchi & Taichi Sunayama, Jan Šépka, Jiří Vítek, Jan Vranovský, FA VUT Brno ateliér Svatopluk Sládeček – Nicol Gale & umělci, jejichž díla jsou zastoupena ve sbírce Gočárovy galerie / Jindřich Hegr, Stanislav Kolíbal, Vladimír Kopecký, František Kyncl, Kamil Lhoták, Jaroslav Paur, Vladimír Preclík
produkce / Klára Pučerová, Jakub Semerád grafický design / Milan Nedvěd architektura výstavy / Iva Dvořáková, Jakub Fišer redakce textů / Klára Pučerová, Jana Palacká překlad / Vít Zelinka propagace / Nikola Kopecká, Cecílie Kutálková edukační programy / Andrea Koláčková, Karolína Novotná, Hana Paulusová, Alžběta Štenclová, Anna Vitvarová poděkování / Petr Kratochvíl, Irena Mertová, Eduard Seibert, Helena Vágnerová, Petra Valašteková, Petra Vlachynská, Tomáš Vlček
Záštitu nad výstavou převzal pan Roman Línek, radní Pardubického kraje pro kulturu.
za podpory / Metrostav, Stora Enso, Zumtobel, VOIX Audio & Cinema, ARCHIP Praha, FA VUT v Brně
Je vůbec možné vystavovat architekturu? Lze pomocí odborných nebo literárních textů, plánů, skic, fotografií, fyzických i digitálních modelů, vizualizací, filmů a dokumentů, zvukových záznamů, světelných instalací, haptických vzorků materiálů, sociálních i ekonomických analýz, grafů, statistik, virtuální či rozšířené reality dostatečně zprostředkovat divákovi informace a emoce spojené s prožíváním architektury? Na tyto otázky odpovídají spolu s kurátory výrazné osobnosti na poli architektury, urbanismu a vizuálního umění v areálu Automatických mlýnů, jenž je spjat jak s ikonickou postavou české architektury, tak i se současnými renomovanými tvůrci. Historička architektury Eeva‑Liisa Pelkonen popsala snahu o vystavování architektury až jako sisyfovskou: „Ambice vystavovat architekturu s sebou vždy nese paradox: jak vystavit něco tak velkého a složitého, jako je budova nebo město, a jak sdělit něco tak neuchopitelného, jako je architektonický zážitek, který se odehrává v prostoru a čase?“ Architektura bývá nazývána matkou umění a má kromě své funkčnosti také úlohu etickou a estetickou. Jak lze tyto základní funkce prezentovat návštěvníkovi galerie? Nelze popisovat jen technickou strukturu, je třeba hledat cesty ke zprostředkování esenciálního zážitku daného místa či stavby. Jen tak ji můžeme představit v její plnosti a kontextu jejího zakotvení v místě a sociálních vazbách. Má vůbec smysl vystavování architektury v době, pro kterou je příznačná zahlcenost informacemi s velmi rozdílnou kvalitou? Jaké jsou hlavní formy vystavování architektury? Strategie a témata se v oblasti architektonických výstav mění celosvětově na základě společenských potřeb, trendů a módních vln, což lze pravidelně sledovat v kurátorských konceptech na nejvýznamnější přehlídce Bienále architektury v Benátkách, ale i dalších mezinárodních institucí, které se prezentaci architektury věnují. Od 90. let minulého století do ekonomické krize v roce 2008 ještě doznívala oslava ekonomického růstu a výstavy bývaly založeny především na ikonických stavbách nebo na prezentaci tzv. starchitects. Avšak všechny krize nového milénia, které nyní vidíme cyklicky přicházet nebo se proměňovat v jednu dlouhodobou geopoliticko‑sociálně‑environmentální krizi celoplanetárního rozsahu s různými teritoriálními ohnisky, se zásadně propisují i do konceptu výstav s tématem architektury. Je zde vidět silná paralela se 60. léty minulého století. Tehdy mnoho uměleckých institucí, filozofů, umělců a architektů diskutovalo pomocí média architektonických výstav o environmentálních a sociálních otázkách, vyvolaných nekontrolovatelným ekonomickým růstem a modernistickým přístupem po druhé světové válce. Pro současnou multimediální vizuální kulturu je signifikantní prolínání světa výtvarného umění, architektury a scénografie, mix žánrů a médií, volání po multismyslovém umění a architektuře v poloze konceptuálních instalací, vyvolávajících speciální atmosféru pro divákovu percepci. Nezastupitelnou roli mají stále osobní setkávání a diskuze, workshopy, přehlídky, organizované vycházky nebo festivaly zaměřené na širokou veřejnost a popularizaci architektury. O takovou mnohovrstevnatost jsme se při přípravě této výstavy (a doprovodného programu) snažili. Kurátorský koncept začleňuje do výstavy i objekty transformovaného areálu Automatických mlýnů. Budovy jsou prezentovány jako výstavní artefakt s historickou a současnou reflexí. Veřejný prostor je doplněn o architektonicko‑umělecké intervence, které vedou dialog s historickou materií a vytvářejí nové vazby v rámci vizuální komunikace.
Srdečně zveme studenty architektury a umění na tvůrčí workshop pod vedením islandského architekta Dagura Eggertsona z renomovaného ateliéru Rintala Eggertsson Architects. Během pěti dnů společně navrhneme a postavíme saunu v areálu Automatických mlýnů v Pardubicích. Workshop nabídne unikátní příležitost zapojit se do celého procesu – od konceptuálního návrhu po samotnou realizaci stavby – a vyzkoušet si týmovou práci i kreativní přístup k veřejnému prostoru a udržitelné architektuře. Výsledkem bude funkční objekt, který bude představen veřejnosti při vernisáži v neděli 14. září.
Workshop začíná ve středu 10. září ve 12 hodin úvodním setkáním a představením zadání. Těšíme se na všechny, kdo se nebojí vzít do ruky tužku i kladivo.
Cena workshopu je 2000 Kč. Ubytování a vše potřebné pro práci bude zajištěno. Začátek: středa 10. 9. ve 12:00 Vernisáž: neděle 14. 9. ve 14:00 Pro bližší informace a přihlášky kontaktujte: Dan Merta / dan@architectura.cz
Kurátoři/ Dan Merta, Klára Pučerová, Lukáš Ehl Vystavující autoři / Ármann Agnarsson, Vojtěch Beneš, Fridrik Bjarnason, Vít Branda, Alžběta P. Brůhová, Pernille Bustrup, Matěj Coufal, Pernille Frank Dige, Jakub Douděra, Kirsten Due Kongsbach, Tomáš Džadoň, Ondřej Fous, Eva Huld Friðriksdóttir, Kateřina Fuxová, Kurt Gebauer, Magnea Þ. Guðmundsdóttir, Gabriel Harangi, Zuzana Hegmonová, Pavel Horák, Monika Immrová, Søren Jensen Ingeniø, Luboš Jíra, Miroslav Jirava, Martin Jurášek, Eva Kmentová, Jakub Kopec, Zbyněk Kříž, Karel Meloun, Mirek Milata, Jiří Mojžíš, Júlia Mota Albuquerque, Helle Nebelong, Gabriela Nováková, Juraj Ondreas, Brynhildur Pálsdóttir, Lukáš Rais, Martin Rajniš, Marek Repáň, Zdeněk Rybár, Pavla Sceranková, Marcela Sedlářová, Adéla Součková, Čestmír Suška, Tereza Šiklová, Štěpán Špoula, Richard Šulc, Mirek Tovaryš, Oleksandra Tsesko, Petr Uhlík, Mikoláš Vavřín, Petr Venclovský, Mojmír Veselka, Tamara Volná, Klára Zahradníčková, Adam Zaňka, Dušan Zahoranský, Olbram Zoubek ////////////// 2021 architekti, Amulet, Antea Group, Ateliér Architráva, Ateliér M1, Atelier Partero, Carve, DDM Ulita, DGI, Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy, Egoé & Pole designu, ellement architects, FIVERAMPS Skateparks, Helen & Hard, Hnit, hřiště.cz, JAJA Architects, Laboratórium architektúry krajiny, Landslag, LOA, LOXIA, Město přátelské k dětem, Molo architekti, Nami nami studio, OK PLAN architects, OMA, Omgeving, Projektil architekti, RAMA Studio, Rusina Frei architekti, SKULL studio, Stibitz & Stibitz, Strašné dítě, Studio Richard Loskot, Třiarchitekti, U/U studio
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour. Výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
Předpremiéra filmu, 2. 6. 2025, Kino Městská Knihovna v Praze
Dokumentární esej zachycuje události spojené s oslavou 100. výročí úmrtí Franze Kafky během konání projektu Popis jednoho zápasu a mapuje vývoj a dobové proměny interpretací díla s důrazem na výtvarné umění.
10. 12. 24 – 26. 1. 25 Kasárne/Kulturpark ÚHA mesta Košice Fakulta umení TUKE
Festival architektury / výstavy a doprovodný program:
Dialogy v čase / Současná architektura v historickém prostředí
Fakulta umění TUKE, 11. 12. 2024 – 12. 1. 2025
Industriální topografie | Kulturní klastry | Česko – Evropa
Kasárne/Kulturpark, 11. 12. 2024 – 26. 1. 2025
Praha / Udržitelná architektura
Kasárne/Kulturpark, 11. 12. 2024 – 26. 1. 2025
Salón dřevostaveb 2024
Magistrát města Košice, 11. 12. 2024 – 26. 1. 2025
Projektem ArchiCzech představujeme Českou republiku a Prahu jako zemi, pro kterou se udržitelná architektura stala již samozřejmostí. Stala se významným nástrojem pro plánování a vytvoření kvalitního urbanismu, veřejných prostorů, dostupného bydlení, zkvalitnění dopravní infrastruktury i péče o historickou stopu industriálního charakteru. Kromě prezentace bychom rádi podpořili vztahy mezi českými a slovenskými experty a jejich diskusi o rozvoji městských sídel v době postindustriální, využití architektury i urbanismu jako prostředku rozvoje společnosti 21. století.
Jsme potěšeni, že Útvar hlavního architekta města Košice, K13 (Košické kulturné centrá) a Fakulta umění TUKE projevily zájem o výměnu odborných názorů a umožnily prezentaci současné české a pražské architektury ve východoslovenské metropoli Košicích.
Mezinárodní projekt ArchiCzech se koná pod záštitou velvyslance České republiky v Bratislavě J. E. pana Rudolfa Jindráka a podpořily ho Ministerstvem kultury ČR, hlavní město Praha, město Košice, Nadace české architektury a společnost Zumtobel Lighting. Navazuje na dlouhodobou strategii pořadatele, spolku ARCHITECTURA, při hledání východisek využití současné architektury jako významného faktoru při zachování kvality exponované městské krajiny nebo veřejného prostoru ve spolupráci s mezinárodními partnery.
Dan Merta, spolek Architectura
Jsem velmi rád, že můžeme díky velkorysé podpoře našich partnerů ArchiCzech u nás v Košicích uspořádat. Festival je jedinečnou příležitostí, jak město Košice, instituci UHA a košickou odbornou veřejnost interaktivně zapojit do mezinárodní debaty o současném městském plánovaní. Navazujeme tak na letitou tradici plodného vztahu obou měst Košic a Prahy v oblasti moderní architektury a urbanismu. Pevně věřím, že výstavy a programová témata doprovodného programu festivalu osloví odbornou i zainteresovanou veřejnost a budou inspirací pro aktuální výzvy na poli soudobé stavební kultury našeho města. Festival ArchiCzech se tak stane i zahajovací událostí UHA60 – Šedesát let činnosti Útvaru hlavního architekta pro město Košice – kulaté výročí, které bude UHA i dalšími aktivitami během budoucího roku 2025 Košičanům připomínat.
Petr Kropp, hlavní architekt města Košice
program
16:00 OTVORENIE VÝSTAVY SALÓN DREVOSTAVIEB 2024 Útvar hlavného architekta mesta Košice, Magistrát mesta Košice, foyer, Tr. SNP 48/A
16:00 UDRŽATEĽNÁ ARCHITEKTÚRA NOW! PREZENTÁCIA CZ + SK ARCH. ATELIÉROV Lukáš Ehl (Ehl & Koumar Architekti) Boris Vološin (Jakub Cigler Architekti) Zdeněk Ent (IPR Praha) Michal Burák (Atrium) Richard Vodička (Egoé)
18:15 SLÁVNOSTNÉ ZAHÁJENIE FESTIVALU ARCHICZECH ZA ÚČASTI PRIMÁTORA KOŠÍC JAROSLAVA POLAČEKA
19.00 DEBATA Kasárne/Kulturpark, Kukučínova 2, Košice
17:00 DIALÓGY V ČASE / SÚČASNÁ ARCHITEKTÚRAV HISTORICKOM KONTEXTE prednáška/ Dan Merta (Architectura)
17:45 DEBATA Ján Krcho (FU TUKE) Irakli Eristavi (zerozero) Dan Merta (Architectura) Josef Vomáčka (Architectura)
18:30 OTVORENIE VÝSTAVY Fakulta umení TUKE, Watsonova 4, Košice
Projekt sa koná pod záštitou veľvyslanca Českej republiky na Slovensku J. E. pána Rudolfa Jindráka.
