Unikátní publikace představí nejméně 20 moravských a českých vinařství, které spojuje kvalitní architektura. Každou realizaci prezentují fotografie, rozhovor s architektem a investorem projektu. Osvětový dárek pro milovníky architektury a vína.
Láskou k vínu a dobré architektuře. Jiří kdysi dávno v Praze navštívil Galerii Jaroslava Fragnera, kterou tehdy vedl Dan. Výstava o vinařské architektuře Jirku zaujala. O řadu let později Jiří coby redaktor odborného vinařského magazínu Vinařský obzor oslovil Dana, aby mu pomohl vybrat architektonicky nejzdařilejší moravská a česká vinařství. Jiří následně udělal rozhovor se všemi architekty a investory daných realizací. Dan napsal ke každé realizaci svoji úvahu. Oběma bylo líto, že texty vyšly jen pro úzké publikum.
Co je náš cíl?
Vydat knižně texty, které jsme tvořili dva roky. Chceme, aby to byla krásná kniha. S pěkným formátem, kvalitní obálkou, skvělou sazbou a typografií. Proto jsme oslovili Báru. Vinařský sektor není v nejlepší kondici, proto musíme prostředky pro vydání knihy hledat jinde – u vás! Když se nám podaří knihu s vaší pomocí vydat, rádi bychom uspořádali vernisáž a výstavu fotografií a textů z knihy.
Detaily
Kniha přinese unikátní dialog mezi architekty a investory, kterými jsou často sami vinaři. Výpravná publikace se špičkovým grafickým zpracováním zaujme prvotřídními fotografiemi architektury a kvalitními odbornými texty. Publikace bude inspirací pro vinaře, kteří přemýšlejí o stavbě nového reprezentativního vinařství, stane se architektonickou osvětou i průvodcem pro milovníky kvalitní architektury a vína, kteří budou díky mapě moci navštívit všechna krásná vinařství na Moravě i v Čechách.
… a ještě něco navíc
Na zdraví!
Kdo jsme?
Jirka, Hloušek – fotograf & copywriter / www, instagram Dan, Merta – estetik, teoretik umění a architektury, galerista Barbara, Zemčik – grafická designérka, typografka / www, instagram SVČR, Svaz vinařů České republiky, hlavní parnter / wwwinstagram X Production, hlavní parnter / wwwinstagram
Proč to děláme?
Protože máme rádi hezké věci, domy, knihy. A vůbec, protože nás to baví.
UpCycle Expo 2026 je odborná konference o reuse architektuře, cirkulárním stavebnictví a adaptaci měst. Druhý ročník propojí opětovné využívání stavebních materiálů a prvků s architekturou, adaptací budov, veřejným prostorem a proměnou měst.
Do Hradce Králové přijede jedenáct odborníků působících v Česku, Německu, Polsku, Španělsku a Rakousku.
Letošní ročník se posouvá od bariér ke konkrétním možnostem: jak déle využívat existující budovy, jak zachovat hodnotné konstrukce a materiály v oběhu a jak pro tento způsob práce měnit projektování, stavební praxi i městskou infrastrukturu.
Program postupuje od jednotlivého materiálu přes konstrukci a budovu až k veřejnému prostoru a městu.
17. září 2026 | Knihovna města Hradce Králové | od 9:30 Vstup zdarma po předchozí registraci. Kapacita sálu je omezená.
Zahájení výstavy 2. 9. 2026 od 18 hod, Komunitní platforma Jeronýmova 9, Praha 3
Debata 3. 9. 2026 od 17 hod, Kino Aero, Biskupcova 31, Praha 3
Výstava představí historii, současnost i blízkou budoucnost rozvojové lokality ojedinělého dopravního brownfieldu Nákladové nádraží Žižkov v její 90leté historii s výhledem na dokončení v roce 2036.
Hosté debaty: • Petr Hlaváček – náměstek primátora hlavního města Praha • Pavel Dobeš – místostarosta M. č. Praha 3 • Jitka Romanov – hlavní město Praha • Leoš Anderle – generální ředitel Sekyra Group • Rudolf Vacek – Country Managing Director Penta Real Estate • Aleš Svatoň – generální ředitel Cresco Real Estate
Výstava Současná dřevěná architektura představuje dřevo jako výrazný materiál současné architektury.
Výběr z nedávných realizací s důrazem na veřejné stavby – školky a školy, administrativní budovy, spolkové domy, restaurace, prodejny nebo třeba i kaple a samozřejmě téma dnes asi nejaktuálnější – bytové domy.
Termín výstavy: 26. srpna – 11. října 2026 Zahájení: středa 2. září 2026 v 17:00 Místo: Open Air Gallery NNŽ, U Nákladového nádraží 3147, Praha 3 Vstup zdarma
OPEN-AIR VÝSTAVA – dvorní trakt Krenovky, Husitská 22, Praha 3
zahájení 26. 6. v 18:00
KOMENTOVANÉ VYCHÁZKY PO CELÉM FESTIVALU VČETNĚ ZASTÁVKY NA KRENOVCE – 9. 7. a 20. 8., bližší info na webu a sociálních sítích festivalu (včetně doprovodného programu až do 11. října)
Výstava Žižkovská spojka má dva základní cíle. Prvním je představení rozvoje širší lokality dolního Žižkova a především nově vznikajícího kulturního klastru v okolí bývalého Šibeničního vrchu a usedlosti Krenovka v kontextu tzv. Pražského gordického uzlu. Tím je nazýván dopravní brownfield ohraničený Hlavním nádražím, křižovatkou U Bulhara, Masarykovým nádražím a Florencí. Druhým je dlouhodobá a strategická podpora rozvoje veřejného prostoru vedením MČ Praha 3 prizmatem historických kulis Žižkova a Královských Vinohrad. Často jde o velmi složitý a časově náročný proces, protože jak politici a soukromí investoři, tak i občané mají občas rozdílné názory, jak má sdílený prostor našich sídel být využíván, jakou má mít architektonickou a estetickou hodnotu. To je i příklad nedávno otevřeného náměstí Jiřího z Poděbrad, kdy proces navrhování, povolování, politické podpory a realizace trval více než 20 let. Podobným příkladem je i revitalizace vrchu Vítkov, kde se soutěž na jeho proměnu konala již v roce 2000, a až v loňském roce byla dokončena první etapa revitalizace. Obě lokality jsou exponovaná místa a patří ke klenotům Prahy. Ale proces byl doopravdy velmi zdlouhavý. Musíme věřit, že proměna širšího okolí Florence, kam spadá i okolí Krenovky, nebude trvat další dekádu. I když převod daného území do vlastnictví městské části Praha 3 byl opět komplikovaný a zabral několik let. Ale Žižkováci jsou tvrdé palice a své záměry neopouštějí. A i proto je možné na této výstavě prezentovat skvělé příklady týkající se kultivace historického prostředí Prahy 3 ve spolupráci s předními českými i zahraničními urbanisty, architekty a umělci. Některé projekty jsou na výstavě zatím představeny ve vizualizacích, ale mnoho z nich bude dokončeno ještě během letošního roku. Lze tvrdit, že Praha 3 je výkladní skříní hlavního města Prahy po stránce kultivace veřejného prostoru a integrace výtvarného umění do městského parteru. A i proto je Žižkov nazýván pražským Montmartrem. Je nutno říci, že mnoho těchto projektů bylo podpořeno z rozpočtu hlavního města a mnoho projektů je připravováno ve spolupráci s IPR hlavního města Prahy. Zásadní je i role osvícených soukromých investorů, kteří si uvědomují nutnost finanční podpory pro zvyšování standardu městské krajiny a velmi často tyto aktivity iniciují nebo realizují. To je i příklad lokality mezi hlavním pražským vlakovým nádražím a ulicí Seifertovou. Musíme věřit, že tato zelená spojka bude pokračovat transformací lokality Krenovka, Florence 21 s napojením na Karlín a na vrch Vítkov. A následně na Ohradu a přes ulici Želivského na další kruciální místo na Žižkově, Nákladové nádraží Žižkov. Transformaci NNŽ se bude věnovat samostatná výstava, která bude zahájena na začátku září.
Samotný prostor Krenovky s její bohatou historií je ukázkou aktivismu zdola. Samozřejmě za podpory vedení žižkovské radnice. Diskuze o nevyužitém potenciálu bývalého Šibeničního vrchu a zbytku železničního tělesa začala v roce 2018, kdy byly v rámci Landscape festivalu realizovány dřevěné schody v bezprostřední blízkosti Ponce, nazvané Žižkovská highline (studio Archwerk). Následně Sudop Real koupil budovu, v níž se v minulosti například tiskly jízdenky, a transformoval ji v nové kulturní a společenské centrum, kde dnes sídlí část provozu divadla Ponec a Tance Praha, Unijazz se svou kultovní Čítárnou a další neziskové a kulturní platformy. Mezi nimi art hub Trať 42 nebo spolek Architectura, který dříve provozoval architektonickou Galerii Jaroslava Fragnera a sem přesídlil v roce 2023. Jeho aktivitou k participaci na proměně širšího území Florence byl mezinárodní workshop Pražský gordický uzel, který představil studentské alternativy budoucího rozvoje Florence v návaznosti na širší centrum Prahy. Tento potenciál představují i aktivity v Karlínských kasárnách, kde nyní sídlí Umprum (Vysoká škola uměleckoprůmyslová). Celé toto širší území lze považovat za kulturně-společenský kampus s obrovským intelektuálním potenciálem. Důkazem je nový život Vojenského historického ústavu a Armádního muzea na Žižkově, který započal po rekonstrukci v říjnu 2022. Uvidíme, zda bude realizována idea Domu Tance, který by měl navázat na činnost divadla Ponec. To má svou základnu na dolním Žižkově od roku 2001.
Není důvod zde vzpomínat všechny projekty, které jsou součástí výstavy. Je to velmi bohatá a kreativní mozaika současné architektury, designu a vizuální kultury. Výstavu lze vnímat i jako průvodce mapujícího tyto aktivity na městské části Praha 3, i jako určitý sumář osvícenosti vedení žižkovské radnice, která zodpovědností za své vize ukazuje možnosti vytváření inspirativní kvality našich sídel v nynější velmi komplikované geopolitické a ekonomické situaci. A to nejen v poloze estetické kulisy, ale i prostoru pro sociální inkluzi.
Veřejný prostor musíme vnímat jako prostor všech sociálních skupin, genderových identit i rozdílných světonázorů.
Sedmý ročník historického přednáškového cyklu se zaměří na nebývalý rozvoj průmyslu v českých zemích v posledních dvou stoletích. Přednášející představí unikátní technická řešení i krásu účelné architektury z režných cihel, železobetonových konstrukcí a armovaného betonu.
Revitalizace a konverze industriálních areálů a budov představují v současnosti ten nejlepší způsob, jak se vyrovnat s nevyužitým průmyslovým dědictvím. V průmyslově vyspělých zemích má zakládání konvertovaných společensko-kulturních center velkou tradici, u nás jich zatím není mnoho, ale začínají v posledních letech na tento trend navazovat. Umělecká a společensko-kulturní centra rozvíjející svoje aktivity v bývalých prostorách industriálního charakteru lze klasifikovat na centra iniciovaná „zdola“, jež vznikla samovolným obsazováním uměleckými komunitami a subkulturami. Naopak centra založená iniciativou „shora“ představují oficiálními úřady plánovanou a architektonicky a stavebně upravenou lokalitu s různě tvarovanými prostorami k předpokládanému uměleckému a kulturnímu vyžití.
Doprovodná publikace k výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích (4. 10. 2025 – 22. 2. 2026)
Jak dnes vystavovat architekturu a jaký je význam a přínos těchto výstav? Na tyto otázky nabízejí rozdílné odpovědi čtyři desítky českých i zahraničních teoretiků, kurátorů, architektů a umělců, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. Čtenáři naleznou různé přístupy nejen v textech, ale také v konkrétních instalacích na stejnojmenné výstavě v Gočárově galerii v Pardubicích.
Teoretiky i architekty k účasti na výstavě a této publikaci vyzval estetik a historik umění Dan Merta, který v letech 2001–2022 vedl pražskou architektonickou Galerii Jaroslava Fragnera, jíž je v knize rovněž věnován prostor.
Editoři: Klára Pučerová, Dan Merta Eseje: Dan Merta, Filip Šenk, Klára Zářecká, Hans Ibelings, Teresa Fankhänel, Andres Lepik, Pavla Melková, Ulrich Müller, Monika Platzer Rozhovory: Imro Vaško, Radomíra Sedláková, Ladislava Horňáková, Dušan Seidl, Yvette Vašourková, Michal Škoda, Martina Mertová Překlad: Vít Zelinka Grafický design: Milan Nedvěd Vydavatelé: ARCHITECTURA, z.s., Praha & Technická univerzita v Liberci, 2025 Partneři: Státní fond kultury ČR, Fakulta umění a architektury TUL, Gočárova galerie Vydání: první Jazyk: čeština, angličtina Formát: 230 × 280 mm Vazba: šitá Počet stran: 240 ISBN: 978-80-7494-760-5 Prodejní cena: 799 CZK Cena při křtu: 500 CZK
Cena: 14.900 CZK (zahrnuje dopravu, ubytování a průvodce, nikoliv vstupy do galerií), splatnost do 31. ledna 2026
Doprava: odjezd brzy ráno od stanice I. P. Pavlova ve středu 29. dubna, příjezd pozdě večer v neděli 3. května tamtéž, detailní informace rozešleme 14 dní před odjezdem
Katedrála – Ulmer Münster (1377–1890), druhý nejvyšší kostel na světě
Nová radnice – Richard Meier
Nová synagóga
Kunsthalle Weishaupt
Vysoká škola designu s galerií – HfG Ulm (poslední fáze Bauhausu)
Ulmská škola designu (Hochschule für Gestaltung Ulm) byla vysoká škola designu založená v roce 1953 trojicí Inge Aicher-Scholl, Otl Aicher a Max Bill, přičemž druhý jmenovaný, bývalý student Bauhausu, se stal rektorem školy. HfG si rychle získala mezinárodní uznání důrazem na holistický, multidisciplinární kontext designu, který přesahoval přístup Bauhausu, jež integroval umění, řemeslo a technologii.
2. den – Lugano, Mendrisio, Varese
Lugano/
historické centrum
MASI Lugano – Museum umění italského Švýcarska
Mendrisio/
historické centrum
stavby Maria Botty (rodáka z Mendrisia)
Campus Univerzity USI
Akademie architektury nabízí inovativní, interdisciplinární, humanistický a univerzální vzdělávací a výukový model, díky čemuž si škola získala jméno a zaujala vedoucí postavení v mezinárodním spektru architektonických škol. Akademie je jednou z pěti fakult Università della Svizzera italiana (USI) a sídlí v Mendrisiu.
Varese/
historické centrum
3., 4. den – Como
Como/
románské kostely a kláštery
historické centrum
Cattedrale di Santa Maria Assunta – Duomo di Como – gotický dóm, trojlodní, založen ve 14. století, dokončen v 17. století, uvnitř soubor italských renesančních a barokních gobelínů s biblickými scénami
Basilica di Sant’Abbondio – románská bazilika sv. Abbondia z 12. století, hrob comského sv. biskupa Abbondia v proskleném sarkofágu v hlavním oltáři; cyklus unikátních gotických fresek v presbytáři, z let 1315–1324
Il Broletto – radnice, nejstarší budova městské rady, založena roku 1215, propojena s dómem
Basilica di San Fedele – románská stavba (lombardského stylu), barokní interiér, cyklus fresek Kristovy pašije (autor Carlo Carlone)
Chiesa di San Giacomo
Chiesa di S. Giorgio – románský kostel sv. Jiří s freskami ze 13. století, přestavěn v baroku
Villa Olmo – honosná budova z 18. století, dnes využívaná na kulturní účely
Ospedale grande di S. Anna – renesanční budova městské konzervatoře, bývalý špitál, postaven r. 1485
Castel Baradello – středověký hrad na skále nad městem; spojení do vrchu zajišťuje lanovka (Funicolare Como)
Opevnění města s věžemi a dvěma branami – středověké hradby
Socha Life Electric – pocta Alessandru Voltovi, Daniel Libeskind, 2015
Jezero Como – scénická plavba lodí včetně prohlídky vil a městeček Como, Varena, Bellagio
Jezero Como je fjordovité jezero v severní Itálii v Alpách, jež se v podobě vidlice „Y“ rozdvojuje k jihu. Má rozlohu 146 km² a se svou maximální hloubkou 410 m patří mezi nejhlubší v Evropě. Leží v nadmořské výšce 198 m. Nachází se na území provincií Como a Lecco v Lombardii.
Italský racionalismus a stavby Giuseppe Terragniho
Italský racionalismus v Como označuje významné období 20. a 30. let 20. století, kdy se v oblasti okolo jezera, zejména ve městě Como a jeho okolí, rozvíjela architektonická avantgarda italského racionalismu. Předním tvůrcem racionalismu byl Giuseppe Terragni, který spojoval moderní funkce, strohé geometrické tvary s lokálním kontextem a vytvářel ikonické stavby jako například Casa del Fascio. Como se stalo klíčovým centrem pro tento styl, který reagoval na funkcionalismus a hledal novou italskou modernu.
Kunsthausu Bregenz (Peter Zumthor) – návštěva aktuální výstavy Koo Jeong A – významné umělkyně z Jižní Koreji, kterou zastupovala v roce 2024 na benátském bienále; vystavovala v Tate Modern či Guggenheim Museum v NY, samostatnoě například Centre Pompidou
Hlavním tématem debaty bude otázka „ideálního výstavního prostoru“, a to jak v kontextu architektonických soch, tak i přestavěných industriálních budov využívaných pro muzeální a galerijní účely. Přizvaní hosté se v rámci diskuse také dotknou aktuální situace kolem Československého pavilonu v Benátkách.
Diskusi povedou odborníci z oboru Marek Pokorný, Pavla Melková, Dan Merta, Vojtěch Novák, Šárka Zahálková.
MEZINÁRODNÍ KONFERENCE – Čítárna Unijazzu, Krenovka, Husitská 22, Praha 3
17. 10. 2025, 10:00–18:00
vstup zdarma a bez registrace
V poslední třetině minulého století u nás začala vznikat dětská hřiště se zábavními a často i autorskými prvky, na nichž se podíleli také umělci či zahradní architekti (například Zdeněk Němeček, Olbram Zoubek a Eva Kmentová v Praze, Kurt Gebauer v Ostravě, Miroslav Jirava v Krnově, Vladimír Sitta, Tamara Divišková nebo Zdeněk Macháček v Brně, Roman Richtermoc a Oldřich Semrád v Hradci Králové). Bývala osamocená, ale často se stala ikonami a řada z nich se dočkala i nedávné restaurace, byť pod novým statusem uměleckého díla a nikoliv herního prvku. Na konci 90. let nastal boom unifikovaných a ne vždy kreativních, ale především materiálově či esteticky nezajímavých herních prvků. Tato průměrná produkce vyvolala důvod přehodnotit kvalitní produkci z předchozích let a rovněž zejména u rodičů-umělců, architektů a krajinářských architektů silnou potřebu situaci proměnit. Nemalý podíl na tom mají také příklady povedených realizací v zahraničí, často podepsané renomovanými autory a oceněné v rámci architektonických a urbanistických mezinárodních přehlídek věnujících pozornost i revitalizacím veřejných prostranství. Do povědomí českých rodičů, pedagogů i komunálních politiků se také dostává fenomén Adventure playground (dobrodružná hra; koncept nehotového hřiště, které si pod dohledem lektorů naopak děti budují samy), jenž vznikl v Dánsku ve 40. letech a během následujících osmdesáti let představuje v evropském prostředí běžnou praxi. Rovněž vzniká řada vědeckých hřišť, edukačně-sportovní prvky v přírodě, samozřejmě skateparky a prostor pro parkour.
Náš výběr čtyř desítek projektů, kde jsou zastoupeny soudobé české i zahraniční příklady a pro připomenutí i starší a stále oblíbené realizace, sledoval snahu představit co nejrozmanitější pohled na toto téma. Proto tu jsou projekty přinášející povedené řešení revitalizací bývalého těžebního areálu, elektrárny, sídliště, opuštěných parků, hluchého předprostoru před školou, prostoru pod mostem, nábřeží, využití střechy parkovacího domu, prolézačky i celé sportovní, vzdělávací či pohádkové areály v přírodě, urbanistické i výtvarné proměny parku, náměstí nebo běžného sportoviště. Hřiště v našem výběru se stala místem vzniku nového komunitního života, vzniku malého sochařského muzea, prostředí pro zapojení dětí různého věku do sportovního, environmentálního, divadelního nebo výtvarného dění. Setkání s těmito projekty i jejich tvůrci pro nás bylo velkou inspirací a věříme, že jejich příběhy inspirují i návštěvníky a výstava aspoň malým dílem napomůže k pozitivním proměnám prostoru pro hry.
