4. 10. 2025 – 22. 2. 2026
pořadatelé / Gočárova galerie, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, ARCHITECTURA
spolupořadatelé / GAMPA, Nadace Automatické mlýny
hlavní kurátor / Dan Merta
kurátor sekce SILO / Filip Šenk
vystavující autoři /
Zbyněk Baladrán, Pavla Beranová & Martin Krupa, COLLARCH & Architekti Šebo Lichý, DOXA, Jakub Fišer, Martin Gsandtner & Ondřej Pokoj, Jan Janecký, Matěj Kratochvíl, Jiří Kovanda, Jürgen Mayer H., MCA – Pavla Melková & Miroslav Cikán, Jaromír Novotný, JinJan – Jindřich Ráftl & Jan Tůma, Rintala Eggertsson Architects – Dagur Eggertsson & studenti FUA TUL & ARCHIP Praha, Jan Stolín, SUNAKI – Toshikatsu Kiuchi & Taichi Sunayama, Jan Šépka, Jiří Vítek, Jan Vranovský, FA VUT Brno ateliér Svatopluk Sládeček – Nicol Gale
&
umělci, jejichž díla jsou zastoupena ve sbírce Gočárovy galerie /
Jindřich Hegr, Stanislav Kolíbal, Vladimír Kopecký, František Kyncl, Kamil Lhoták, Jaroslav Paur, Vladimír Preclík
produkce / Klára Pučerová, Jakub Semerád
grafický design / Milan Nedvěd
architektura výstavy / Iva Dvořáková, Jakub Fišer
redakce textů / Klára Pučerová, Jana Palacká
překlad / Vít Zelinka
propagace / Nikola Kopecká, Cecílie Kutálková
edukační programy / Andrea Koláčková, Karolína Novotná, Hana Paulusová, Alžběta Štenclová, Anna Vitvarová
poděkování / Petr Kratochvíl, Irena Mertová, Eduard Seibert, Helena Vágnerová, Petra Valašteková, Petra Vlachynská, Tomáš Vlček
Záštitu nad výstavou převzal pan Roman Línek, radní Pardubického kraje pro kulturu.
za podpory / Metrostav, Stora Enso, Zumtobel, VOIX Audio & Cinema, ARCHIP Praha, FA VUT v Brně
Je vůbec možné vystavovat architekturu? Lze pomocí odborných nebo literárních textů, plánů, skic, fotografií, fyzických i digitálních modelů, vizualizací, filmů a dokumentů, zvukových záznamů, světelných instalací, haptických vzorků materiálů, sociálních i ekonomických analýz, grafů, statistik, virtuální či rozšířené reality dostatečně zprostředkovat divákovi informace a emoce spojené s prožíváním architektury? Na tyto otázky odpovídají spolu s kurátory výrazné osobnosti na poli architektury, urbanismu a vizuálního umění v areálu Automatických mlýnů, jenž je spjat jak s ikonickou postavou české architektury, tak i se současnými renomovanými tvůrci. Historička architektury Eeva‑Liisa Pelkonen popsala snahu o vystavování architektury až jako sisyfovskou: „Ambice vystavovat architekturu s sebou vždy nese paradox: jak vystavit něco tak velkého a složitého, jako je budova nebo město, a jak sdělit něco tak neuchopitelného, jako je architektonický zážitek, který se odehrává v prostoru a čase?“
Architektura bývá nazývána matkou umění a má kromě své funkčnosti také úlohu etickou a estetickou. Jak lze tyto základní funkce prezentovat návštěvníkovi galerie? Nelze popisovat jen technickou strukturu, je třeba hledat cesty ke zprostředkování esenciálního zážitku daného místa či stavby. Jen tak ji můžeme představit v její plnosti a kontextu jejího zakotvení v místě a sociálních vazbách. Má vůbec smysl vystavování architektury v době, pro kterou je příznačná zahlcenost informacemi s velmi rozdílnou kvalitou? Jaké jsou hlavní formy vystavování architektury? Strategie a témata se v oblasti architektonických výstav mění celosvětově na základě společenských potřeb, trendů a módních vln, což lze pravidelně sledovat v kurátorských konceptech na nejvýznamnější přehlídce Bienále architektury v Benátkách, ale i dalších mezinárodních institucí, které se prezentaci architektury věnují.
Od 90. let minulého století do ekonomické krize v roce 2008 ještě doznívala oslava ekonomického růstu a výstavy bývaly založeny především na ikonických stavbách nebo na prezentaci tzv. starchitects. Avšak všechny krize nového milénia, které nyní vidíme cyklicky přicházet nebo se proměňovat v jednu dlouhodobou geopoliticko‑sociálně‑environmentální krizi celoplanetárního rozsahu s různými teritoriálními ohnisky, se zásadně propisují i do konceptu výstav s tématem architektury. Je zde vidět silná paralela se 60. léty minulého století. Tehdy mnoho uměleckých institucí, filozofů, umělců a architektů diskutovalo pomocí média architektonických výstav o environmentálních a sociálních otázkách, vyvolaných nekontrolovatelným ekonomickým růstem a modernistickým přístupem po druhé světové válce. Pro současnou multimediální vizuální kulturu je signifikantní prolínání světa výtvarného umění, architektury a scénografie, mix žánrů a médií, volání po multismyslovém umění a architektuře v poloze konceptuálních instalací, vyvolávajících speciální atmosféru pro divákovu percepci. Nezastupitelnou roli mají stále osobní setkávání a diskuze, workshopy, přehlídky, organizované vycházky nebo festivaly zaměřené na širokou veřejnost a popularizaci architektury. O takovou mnohovrstevnatost jsme se při přípravě této výstavy (a doprovodného programu) snažili.
Kurátorský koncept začleňuje do výstavy i objekty transformovaného areálu Automatických mlýnů. Budovy jsou prezentovány jako výstavní artefakt s historickou a současnou reflexí. Veřejný prostor je doplněn o architektonicko‑umělecké intervence, které vedou dialog s historickou materií a vytvářejí nové vazby v rámci vizuální komunikace.
